Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Doporučujeme

Hotel Bellevue
Cena od: 500 Kč os./noc
Apartmá Pštrosí farma Zbyny
Cena od: 300 Kč os./noc
Apartmá Vila Terezie
Cena od: 540 Kč os./noc
Hotel Bezděz
Cena od: 733 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že Pravčická brána v Českém Švýcarsku je největším skalním mostem v Evropě? Krom restaurace ve výletním zámečku Sokolí hnízdo je tu mnoho vyhlídek, z nichž je krásný rozhled do kraje.



Bezděz • Historie

Gotický hrad na příkrém kopci postavil Přemysl Otakar II. v letech 1264 – 1278. Výstavba hradu byla součástí královy vnitřní politiky. Usiloval o upevnění královské moci proti vzmáhající se české šlechtě. Hrad Bezděz měl sloužit jako záštita menších panovníkových statků a jako obrana proti případným vnějším nepřátelům.

Hrad byl vybudovaný jako reprezentační sídlo krále a obranná tvrz zároveň. V původním plánu zcela chyběly hospodářské budovy, ale v průběhu stavby se koncepce poněkud měnila. Hrad je vzácným dílem vyspělé rané gotiky se zřetelnými vlivy cistercké stavební huti z Burgundska a severoněmecké architektury.

Husitské války

Během husitských válek zastavil král Zikmund Bezděz Janovi z Michalovi, oddanému katolické straně. Hrad se v té době stal útočištěm katolických pánů, vyšehradských kanovníků a cisterciáků z hradišťského kláštera. Z Prahy sem byly převezeny dvorské desky i chrámové poklady. Přestože mnoho sousedních panství bylo husity úspěšně dobyto, o nájezd na Bezděz se kališníci nepokusili. Paradoxně byl poslední držitel bezdězského panství z rodu Michalovců přesvědčený husita, který dokonce padl v bitvě vedené Jiřím z Poděbrad.

Do konce třicetileté války

Roku 1588 prodal Bezděz císař Rudolf II. poslednímu věřiteli. Po bitvě na Bílé Hoře se hrad dostal do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Ten hrad přebudoval na klášter augustiniánů poustevníků a nechal před ním vystavět barokní bašty. V roce 1642 se na Bezdězu usadili Švédové a učinili z něj základnu pro své pustošivé nájezdy do širokého okolí. Před svým odchodem žoldnéři v závěru Třicetileté války Bezděz vypálili.

Doba barokní na Bezdězu

V 60. letech 17. století se opat pražských Emauz Antonio Sottomayor pokusil o obnovení hradu jako kláštera. Zřídil v purkrabském paláci velký a malý refektář, podkrovní patro nechal upravit jako cely mnichů, hradní kapli nechal znovu zasvětit Panně Marii a v roce 1666 byla do kostela sv. Jiljí v Bezdězu z Emauz slavnostně převezena soška Panny Marie Monserratské. Mniši tu žili od roku 1662 až do zrušení kláštera Josefem II.

Později se na hradě střídaly významné osobnosti českého politického a kulturního života (Tovačovští z Cimburka, Jan z Janovic aj). Páni z Janovic zavedli efektivnější hospodářský systém a rozšířili rybniční soustavu.

Pověsti o zázracích způsobených soškou se rychle šířily a na hrad přicházelo stále více poutníků. V roce 1679 odprodal opat bezdězský statek za 42 000 zlatých dokskému panství a klášter si ponechal jen vlastní hrad. Brzy poté přešlo dokské panství na Valdštejny. V roce 1686 dala Anna Valdštejnová podél cesty na hrad postavit 15 kapliček křížové cesty.

S přílivem poutníků klášter ekonomicky profitoval. Benediktinští mniši za získané peníze postupně pořídili pět oltářů v kapli, varhany, zvony do věžičky i přístřeší na nádvoří pro poutníky.

Rozkvětu kláštera však učinili přítrž pruští vojáci, kteří ho obsadili během války v roce 1778. Krátce poté byl roku 1785 klášter definitivně zrušen Josefem II. Zařízení kláštera bylo částečně převezeno do Emauz, částečně darováno okolním kostelům. Soška Panny Marie Monserratské byla převezena do Doks.

Romantismus

Pověsti o cenných pokladech, které jsou na hradě ukryty, lákaly na hrad mnoho dobrodruhů. Jejich hledačské pokusy urychlily chátrání hradu. V době, kdy se Bezděz už proměnil z hrdého opevnění ve zříceninu, přišel ve společnosti do módy romantismus a s ním obdiv ke starým památkám. Počátkem 19. století se hrad dostal opět do vlastnictví Vladštejnů, kteří započali některé obnovovací a restaurační práce.

20. století

Úpravy a opravy pokračovaly i v meziválečném období, od roku 1932 ve správě Klubu českých turistů. Po druhé světové válce byl hrad několik let nepřístupný. V roce 1978 byl vyhlášen národní kulturní památkou. Rozsáhlé rekonstrukce probíhají do současnosti.