Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Doporučujeme

Hotel Bellevue
Cena od: 500 Kč os./noc
Apartmá Pštrosí farma Zbyny
Cena od: 300 Kč os./noc
Apartmá Vila Terezie
Cena od: 540 Kč os./noc
Hotel Bezděz
Cena od: 733 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že vstupní branou do NP České Švýcarsko je malebná obec Hřensko? Můžete se odsud vydat na proslulou Pravčickou bránu, nebo si užít projížďku na loďkách mezi soutěskami řeky Kamenice.



Bezděz • Pověsti

O kopcích za jezerem

Dva vysoké nepřehlédnutelné vrchy vyčnívají za Máchovým jezerem. Podle pověsti je sem nedonesl nikdo jiný než samotný čert.

Kdysi žil na břehu Máchova jezera ve Starých Splavech mladý mlynář. Rád si popil s kamarády, rád si zahrál v karty a často mu ani nezbyl čas na práci. Chodil si potom půjčovat peníze k sousedům. Ti ale mlynářovi dávali jen neradi, věděli, že na něj není spoleh. Když zas jednou mlynář přišel s prosíkem za sousedem a ten mu nepůjčil, zvolal rozčileně: „Ať si mě tedy čert vezme, když už mi nikdo ani půjčit nechce!“ Jen to dořekl, ve vzduchu to zašumělo a před mlynářem stál čert. „Kdo mě to volá? Už si pro tebe jdu!“ Mlynář se zalekl. „ Nu dobrá, ale nejdříve změříme síly, abys mě nedostal tak lacino!“ Čert se jen pousmál. „A jak se budeme měřit?“ „Tak tedy kdo z nás navrší od setmění do prvního kohoutího zakokrhání vyšší kopec, vyhrál!“ Čert souhlasil a že bylo brzy, nechal mlynáře samotného.

Mlynář dosedl ztěžka na lavici a bylo mu ouvej. Jak jen může nanosit vyšší kopec než čert? Tu se však za ním ozvalo: „Já ti pomohu, vemeš-li si mě za ženu.“ Mlynář se otočil. Stála za ním stará babice v roztrhaných šatech. Přece však se mu ještě s čertem do pekla nechtělo, povídá tedy: „Dobrá, vezmu si tě, ale jak mi chceš pomoci?“ Babice vytáhla zástěru. „Je kouzelná,“ řekla. „Kolik kamenů do ní nabereš, tolik uneseš!“ a po těch slovech zmizela. S večerem se opět ozvalo zašumění, čert se vrátil. A hned: „Nu mlynáři, pustíme se do toho!“ A začali. Čert se potil, snažil se, ale mlynářova hromada byla přece jen vyšší. Nakonec se čert rozhodl dolétnout si pro pořádné skály až do Jestřebí. Jak se však vracel, už z dálky viděl, že mlynářův kopec je stejně vyšší.

V tu chvíli zakokrhal kohout. Čert vztekle pustil skály na zem a zahromoval až se zem otřásla. Od té doby jsou na břehu jezera dva vysoké kopce.

Mlynář se zaradoval, ale hned posmutněl, když si vzpomněl na svůj slib. Jaké však bylo jeho překvapení, když na něj doma čekala krásná mladá dívka. „Byla jsem dříve pyšná a tohle byl můj trest. Tys mě vysvobodil a já teď budu tvou ženou.“ A zanedlouho se slavila slavná svatba. Mlynář skončil s lehkovážným životem, začal poctivě pracovat a hospodářství jim jen kvetlo.

O čertech na Bezdězu

Čerti si Bezděz a jeho okolí nejspíš opravdu oblíbili. Svědčí o tom i mnoho názvů v okolí: Čertova zeď, Čertova věž, Čertův vrch…

Jeden z místních pekelníků prý navrhl jednou Matce Boží sázku, kdo z nich vystaví do svítání vyšší horu. Matka Boží souhlasila a oba se pustili do práce. Čert válel kameny a stavěl z nich svou horu. Pak ukradl sedlákovi z pole potah a svážel s ním hlínu. Když se Matka Boží nedívala, kradl hlínu z jejího kopce. Ani se nenadáli když tu zakokrhal kohout a bylo ráno. Čert poměřil obě hory a málem pukl zlostí – hora Matky Boží byla vyšší. Čert zlostně zadupal a utekl s hanbou do pekla. Od té doby se čert mstí tak, že když někdo přijde na jeho horu ve vánočním čase, když kněz slouží jitřní mši, otevře její lůno a nebožák propadne do pekla.

Kouzelný pohár

Za doby křižáckých válek žila na Bezdězu zbožná paní Brunhilda. I její muž odjel do boje o svatou zemi a ona mezitím spravovala panství. Pro její dobrotu, laskavost, moudrost a soucit s poddanými ji lid velmi miloval. Jednou v noci ji probudil lehký dotyk. Paní se probudila a před ní stál trpaslík se smutnýma očima. Dcera trpasličího krále prý je na smrt nemocná a potřebuje její pomoc. Paní Brunhilda neváhala, vstala, vzala své léčivé lektvary a vydala se za trpaslíkem. Ten ji podzemními chodbičkami zavedl až k loži nemocné princezny. Pohladila ji po zemdlené tváři, potěšila několika slovy ustaraného krále a do poháru nalila svůj lektvar.

Sotva ho nemocná vypila, vrátila se jí do líček barva, celá ožila a brzy vstala. Král byl šťastný, děkoval Brunhildě a věnoval jí onen pohár, z kterého jeho dcera pila. „Dokud budete mít na Bezdězu tento pohár, bude při vás stát štěstí a dobře se vám bude dařit!“ Jeho slova se splnila. Brunhildin muž se vrátil zdravý domů a žili spolu spokojeně a šťastně dlouhá léta.

Po jejich smrti připadl hrad do rukou vitorazského rytíře Hadumara. Ten žil nespoutaným životem, nectil tradice a panství pod jeho vládou upadalo. Jednou zas popíjel se svými kamarády. Rozjařil se, rozbil pohár zděděný po Brunhildě a střepy dal vyházet oknem. Přitom se vysmíval starým báchorkám o poháru a jeho kouzelné moci. Brzy se však přesvědčil, že pohár opravdu přinášel štěstí. Jeden podlý rytíř z jeho družiny mu unesl jedinou dceru a když jej rozezlený Hadumar honil, spadl z koně a zlomil si vaz. Na hradě pak vypukl velký oheň a dokončil celou zkázu.